na pletení, háčkování i tkaní – s hlavním důrazem na tkaní
Tkanina vzniká z nití, které se kříží v osnově a útku. Jaký materiál zvolíš, ovlivní nejen vzhled, ale i pevnost, pružnost, lesk, hřejivost a celkový dojem hotového výrobku. Není tedy jedno, jestli tkáš z bavlny, vlny nebo třeba viskózy.
U pletení a háčkování se často rozhodujeme podle tloušťky příze a barvy. U tkaní je výběr materiálu zásadní už ve fázi návrhu. Osnova je dlouhodobě napnutá, nitě se o sebe třou, materiál je vystaven jinému typu namáhání než u pleteniny. To, co funguje na jehlicích, nemusí obstát na stavu.
Tento článek slouží jako základní orientace. Každý typ vlákna by si zasloužil samostatné zpracování – obecné shrnutí vždy znamená určité zjednodušení. Pro první rozhodování je ale důležité rozumět základním rozdílům.
Materiály pro tkaní můžeme dělit podle:
původu vláken
struktury příze
délky a síly
složení
účelu použití
Začněme původem vláken.
Získávají se z různých částí rostlin – z plodů, stonků nebo listů. A dělí se podle toho, zda příze vzniká z rostliny „napřímo“ a nebo chemickým procesem.
Vlastnosti rostlinných vláken:
Savost, chladivost, u lýkových menší pružnost, vhodné pro letní a užitkové tkaniny.
U rostlinných vláken (jako třeba bambusová příze) se vlastnosti velice liší podle toho, zda je to příze lýkového typu (neboli zda vznikla česáním a spřádáním samotné rostliny) a nebo zda se jedná o viskózy (chemicky zpracovanou původní surovinu, která se nejprve rozpustí a až poté se z ní příze vytváří).
Získávají se ze srsti zvířat nebo z kokonů hmyzu.
Vlna (ovčí, alpaka, lama, merino …) – teplá, pružná, dobře drží tvar, má výborné izolační vlastnosti.
Mohér, kašmír, angora – také se jedná o vlnu, často se vypisují zvlášť jako vzácnější, jemné druhy vlny s typickým hebkým povrchem.
Hedvábí – z kokonů bource morušového, velmi jemné, lesklé, pevné. Používá se i v uměleckém tkaní.
👉 Vlastnosti živočišných vláken:
Teplo, pružnost, schopnost vázat vlhkost, příjemný dotek, náchylnost k plstnatění (toho se často v rámci textilních technik využívá).
Vznikají chemickou cestou nejčastěji z ropných produktů.
Syntetická vlákna – z umělých polymerů (např. polyester, polyamid, akryl). Jsou pevná, nenáročná na údržbu, ale méně prodyšná.
👉 Vlastnosti syntetických vláken:
Lehkost, pevnost, stálobarevnost, menší savost. Vhodná pro dekorativní nebo technické tkaniny.
Občas semezi umělá vlákna řadí i viskózy právě proto, že jsou sice vyráběné z přírodních zdrojů, ale průmyslovou / umělou cestou.
Základní forma příze může být:
Jednonitka (jednovlákenná příze) – tvořená jediným stočeným vláknem. Má přirozený vzhled, je měkčí, ale méně pevná. Používá se často v útku pro dekorativní tkaniny nebo jemné plátno. Je velice vhodná pro obrazové háčkování, protože svou strukturou dává vyniknout vzorům na podkladu, nepřebíjí je.
Vícenitka (vícevlákenná příze) – vzniká spojením dvou a více jednonitek zákrutem. Je pevnější, rovnoměrnější, lépe se napíná do osnovy a lépe odolává opotřebení.
👉 Poznámka pro tkalce:
Obecně řečeno platí, že pro osnovu je vhodnější vícenitka s vyšším zákrutem (pevnější), pro útek často jednonitka nebo měkčí příze s nižším zákrutem a nebo stejná příze jako pro osnovu.
Pro základní orientaci platí, že se můžeme podívat na poměr délky a váhy příze. Pro jednotlivé materiály s těmito stejnými čísly ale nemusíme vždy získat stejně silné vlákno a naprosto to nereflektuje strukturu dané příze. Existují proto i detailnější způsoby, jak přízi popsat.
Jemnost nebo délka příze se vyjadřuje pomocí čísla příze – tedy poměru délky k hmotnosti. Existuje několik systémů:
Např. Nm 20 znamená, že 20 m příze váží 1 g.
U vícenitek se označení násobí: Nm 20/2 → dvě jednonitky Nm 20, tedy vícenitka.
Anglický bavlnářský systém (Ne) – počet přaden po 840 yardech (768 m) v 1 libře (453 g).
Ne 30 = 30 × 768 m na 453 g.
Tex – udává hmotnost v gramech na 1000 metrů příze. – Čím vyšší číslo tex, tím hrubší (silnější) příze.
20 tex = 20 g / 1000 m (jemná příze), 100 tex = 100 g / 1000 m (hrubší příze). U vícenitek se značí podobně jako u Nm: např. 40 tex × 2 = dvě jednonitky po 40 tex
Denier (den) – používá se hlavně pro syntetická vlákna. Udává hmotnost (v g) 9000 m příze.
Čím nižší číslo, tím jemnější příze.
Pro základní orientaci platí, že se můžeme podívat na poměr délky a váhy příze. Pro jednotlivé materiály s těmito stejnými čísly ale nemusíme vždy získat stejně silné vlákno a naprosto to nereflektuje strukturu dané příze. Existují proto i detailnější způsoby, jak přízi popsat.
Jemnost nebo délka příze se vyjadřuje pomocí čísla příze – tedy poměru délky k hmotnosti. Existuje několik systémů:
Např. Nm 20 znamená, že 20 m příze váží 1 g.
U vícenitek se označení násobí: Nm 20/2 → dvě jednonitky Nm 20, tedy vícenitka.
Anglický bavlnářský systém (Ne) – počet přaden po 840 yardech (768 m) v 1 libře (453 g).
Ne 30 = 30 × 768 m na 453 g.
Tex – udává hmotnost v gramech na 1000 metrů příze. – Čím vyšší číslo tex, tím hrubší (silnější) příze.
20 tex = 20 g / 1000 m (jemná příze), 100 tex = 100 g / 1000 m (hrubší příze). U vícenitek se značí podobně jako u Nm: např. 40 tex × 2 = dvě jednonitky po 40 tex
Denier (den) – používá se hlavně pro syntetická vlákna. Udává hmotnost (v g) 9000 m příze.
Čím nižší číslo, tím jemnější příze.
Příze se liší nejen původem vláken, ale také složením, tedy tím, z kolika druhů vláken jsou vytvořené. Jednodruhové příze (například 100 % bavlna nebo 100 % vlna) jsou vyrobené z jednoho typu vlákna. Jejich chování je obvykle čitelné a předvídatelné – vlastnosti vycházejí přímo z povahy daného materiálu. Proto se často používají pro učení tkaní, osnovy a projekty, kde je důležitá kontrola nad výsledkem.
Vícedruhové (směsové) příze vznikají kombinací dvou nebo více druhů vláken, například bavlny s vlnou, lnu s viskózou nebo přírodních vláken se syntetikou. Ke smísení může dojít už ve fázi vláken (před spřádáním), nebo až při skaní hotových nití.
V případě mísení před spřádáním získáme přízi, která je směsová v celém svém objemu. V případě mísení při skaní (kroucení několika jednonitek dohromady) získáme přízi která má jednotlivé jasně vizuálně oddělitelné části (příklad: jednonitka hedvábí s jednonitkou broušené alpaky – pevné jádro příze s hladkým hedvábným vláknem obalené chomáčkem vlněného „obláčku“).
Cílem je spojit vlastnosti jednotlivých materiálů – například pevnost bavlny s měkkostí vlny nebo lesk viskózy s odolností syntetiky. U tkaní je ale potřeba počítat s tím, že směsové příze se mohou chovat méně předvídatelně, zejména při praní a v osnově, kde se rozdílné vlastnosti jednotlivých vláken projeví nejsilněji.
Je důležité, zda při tkaní chceme použít přízi do sonovy a nebo do útku. Každé z těchto umístění má jiné požadavky a vlastnosti.
Proto:
Osnova musí být pevná, rovnoměrná a odolná.
Útek může být měkčí, efektní, výraznější.
Bezpečná kombinace pro začátek:
pevná bavlna do osnovy
experimentální nebo měkčí příze do útku
Krásná, měkká, chlupatá příze může být ideální na pletení – a problematická v osnově. Vzhled nestačí. Výrazně chlupaté příze potřebují už jistou zkušenost, a proto ji nedoporučujeme pro začátečníky.
To, co zvládne útek, nemusí zvládnout osnova. Na osnovu máme větší nároky, protože podléhá většímu mechanickému namáhání než útek. Mnoho přízí je vhodných na oboje, některé se ale do osnovy nehodí. Pokud by příze nebyla do sonovy vhodná, bude to u ní na e-shopu napsané.
Nízký zákrut znamená menší odolnost. U hustých osnov a složitějších vazeb se slabý zákrut rychle projeví. Výsledný výrobek může být náchylnější k „pelichání“ a chlupatění. Pokud potřebujete funkční tkaninu, která něco vydrží (třeba potahy na sedačky), je třeba vybírat pevnější přízi.
Utěrka, šál a dekorativní závěs mají rozdílné nároky na savost, pevnost i údržbu.
Nová vazba, nový materiál, nový stav. Pokud se objeví problém, těžko se hledá příčina. Je dobré novinky přidávat postupně – třeba na menším projektu, na kusu tkaniny, kterou odstřihneme ze stavu a vypereme. Je to součást vzorkování a velice se vyplatí.
Vzorek není ztráta času. Je to test materiálu, hustoty i chování po praní.
Pokud se osnova třepí nebo nitě praskají už při navádění, problém se obvykle sám nevyřeší.
